Když vezmete krejčovský metr (nebo raději svinovací cejchovaný v palcových hodnotách) a podržíte v úchopové ruce jeho začátek a druhou rukou uděláte nátah jako Legolas, tak zjistíte, že máte nátah 32“– 35“! (kam se hrabe Howard Hill) Pak je mnoho způsobů, sepnuté paže a vzdálenost od krční jamky a nebo zapřít se pěstí o zeď a….. špatně.
Je potřeba, aby Vám pomohl zkušenější střelec, který i půjčí luk přiměřené síly a pod jeho dohledem provedete pár nátahů. Upraví Vám styl a když to bude dobré, mázne ,,lihovkou“ čárku na šíp zároveň s přední stranou luku a jde se měřit. Proč takhle?
Zaprvé postoj a polohy obou rukou budou dobře a za druhé, luk Vám svou silou ,,srazí“ všechny ,,vůle“ v kloubech (a že jich je) a ukáže se skutečná nátahová délka. Změřená hodnota se ještě zvětšuje o 1“ až 1,5“ před místo založení, to proto, aby nedošlo k případnému přetažení a nabodnutí šípu do luku.
Tohle platí pro lidi, kteří již chvíli střílejí. U úplných začátečníků bych doporučoval nechat šíp přeci jen delší, časem svůj styl zpevní (chci říci, že se jim nátah prodlouží, že se trochu víc osmělí, že se ,,rozbalí“… těžko to popsat). Šípy se také nejčastěji poškodí u hrotu, pak je i z čeho zkracovat.
Takže, když svou první sadu šípů rozmlátíte, pak je čas na úpravy správné délky nové sady.
Musí se pak brát v úvahu i ,,dynamické ztuhnutí“ zkráceného šípu (,,900 stovka v plné délce létá ze stejného luku úplně jinak, než 900 stovka zkrácená).
Je to můj názor.
Vladimír Kýzl