V počátku jsme si troufli karbon do luků pouze přidávat, hlavní povrchová vrstva byl stále skelný laminát. Konstrukce luku (řez ramenem) pak vypadala následovně:
Vlastnosti luku se značně zlepšily, ale tento způsob byl použitelný jen u silnějších luků. Slabším lukům by karbonové vrstvy vycházely příliš blízko k neutrální ose, kde by vůbec nepracovaly.
Nezbývalo, než vyzkoušet karbonový laminát přímo na povrchu. Ukázalo se, že tato konstrukce má několik problémů. Luky měly menší torzní tuhost a u luků reflexních je potřeba úplně jiný přístup k navržení vhodného tvaru lučiště, to vedlo k novým formám. Kroucení luku se dá naštěstí eliminovat použitím druhého karbonu, tzv. jádrového, nebo-li torzního. K samotné torzi ramen bude zvlášť článek (pracuje se na něm).
Pokud dnes vezmu dva tvarově stejné luky, stejné nátahové síly, jeden se skelným laminátem a druhý s uhlíkovým kompozitem a jednoduše je zvážím, výsledky jsou:
Jedná se o luky stejného tvaru jako luk Wraith, tedy ,,žádná“ rukojeť a samé rameno. Rozdíl ve váze je značný, jednak díky menší měrné hmotnosti karbonu a také proto, že karbon svou větší tuhostí v ohybu nepotřebuje tolik dřeva v rameni, aby dosáhl požadované síly.
Lehká ramena jsou rychlá ramena, nespotřebují tolik energie, aby rozpohybovala sebe sama. Menší pohybující se hmotnost se projeví i menším pocitem handshocku.
Jednou je jejich elektrická vodivost, což při pobytu v přírodě, třeba za bouřky, je nutno brát v úvahu. Svým černým povrchem jsou také náchylnější k prohřátí (ale to černý skelný laminát také!). Umíme (za cenu trochu nižší účinnosti karbonu) udělat i dlouhé luky s překryvnou dýhou, která karbon zakryje kresbou dřeva (na doptání).
Cena luku s karbonem je vyšší, ale řekl bych, že to za to stojí.
Vladimír Kýzl