Zato při dopadu mu vhodnou terčovnicí můžeme pomoci hodně. Vhodná terčovnice plynule zbrzdí jeho rychlost a tím mu prodlužuje životnost. Nikdy se nestřílelo do tvrdého, ať to byl lov a nebo boj.
Ale i tak dochází u šípů k poškození, žádný není věčný, je to spotřební materiál.
Nejčastěji dochází k poškození hrotu, kormidel a končíku. Pokud dojde k poškození těla (týbla, trubky, tyčky), většinou to bývá ,,konečná“. Pokud dojde k ulomení těsně za hrotem (dřevěné šípy) nebo zaražení hrotu (případně hrotu s inzertem) pár milimetrů do trubky (karbon, dural) jde většinou šíp zkrátit. Takový šíp má potom již trochu jiné vlastnosti a používal bych jej spíš pro trénink a zábavu. Ale létá také 🙂
Pozor na šípy, které při dopadu do terčovnice o sebe škrtly. Může na těle šípu vzniknout málo viditelné poškození, které ale při další střelbě může způsobit destrukci právě vypuštěného šípu přímo před vaším obličejem. Exploze, paseka! Ale ona i tříska dřeva anebo vytržené vlákno karbonu při startovací rychlosti šípu umí své. Zvlášť u luků, kde šíp je založen na ruce (v rukavici) držící luk. Proto občas těla šípů kontrolujte.
Duralové šípy se mohou při používání ohnout. Záleží na kvalitě duralu, jak a zda půjdou vyrovnat. Nesnažte se je rovnat rukama a nebo ve svěráku, na to jsou speciální přípravky tzv.,,rovnačky“ a zvláštní kleště a také cit člověka, který je rovná. Není to levné a není to vždy nadosah. Pro naši lukostřelbu doporučuji šípy dřevěné a nebo karbonové. Tam je to buď a nebo….
Při tvrdém nárazu se hrot může ohnout anebo se mu na špičce utvoří ,,naklepnutá“ ploška, třeba jen milimetr v průměru. I tato malá ploška (a pokud je ještě nakloněná) funguje při letu jako kormidélko. Vzhledem k tomu, že dobře olepený šíp za letu rotuje, má hrot snahu pohybovat se značně svéhlavě. Občas šípy protočím na dlani, jestli nekmitají – ohnutý hrot- a pokud najdu plošku (vznikne i o ztracený hrot v terčovnici), tak buď přebrousím anebo vyměním. Pokud hroty nebo hroty s inzerty přelepuji, používám epoxidová lepidla, u duralových šípů a hrotů s velmi dlouhou zasunutou částí i lepidla tavná. Nedoporučoval bych křehká ,,vteřinová lepidla“.
Samozřejmostí je dobré odmaštění a odvětrání lepených ploch, použil bych technický líh. Nedoporučuji technický benzín.
Další poškozená část bývá kormidlo. Můžete se setkat s kormidly plastovými anebo z pravého peří. Při lukostřelbě z tradičních luků bych doporučoval opeření pravé.
Kormidla by správně při průletu kolem těla luku neměla s lukem přijít do kontaktu (ale vzhledem k typu zakládek, které se používají, tam přeci jen nějaký kontakt je). Plastová kormidla, která jsou i na pohmat tvrdší než pravé peří, o tyto zakládky ,,zakopávají“ a výlet šípu nebývá čistý. Pravé peří je jemnější a jeho případný kontakt let šípu ovlivní daleko méně.
Ovšem tento kontakt při startu a pak různé ,,bouračky“ o sebe v terčovnici a při průletech dřevěnými a drátěnými ploty kormidla ,,načechrají“. Může dojít k částečnému nebo úplnému odtržení, postupnému úbytku jednoho z peříček a nebo u plastových k ,,navlnění“ plochy kormidla.
Plastová kormidla je možno podlepit vteřinovým lepidlem, málo odtržená pravá bych doporučil podlepit gelovým vteřinovým lepidlem. To je první pomoc v přírodě. Pak je na úvaze, zda přepeřit úplně.
Nejčastěji se šípy osazují třemi kormidly po 120°. To se většinou provádí v přípravcích zvaných ,,lepičky“, které zajistí rovnoměrné usazení kormidel, tato kormidla narovnávají do přímé linie (pravá kormidla mají snahu se různě kroutit). Zároveň zajistí správné, asi 1° pootočení kormidel tak, aby všechna ,,nabírala vzduch“ ze správné strany a šíp za letu roztáčela.
Pro lepení kormidel je mnoho speciálních lepidel (a také drahých), různé lepící nitě, lepidla která drží ,,tak akorát“- kormidla se dají dobře odstranit, ale každý si najde svůj způsob. Mně se osvědčilo u duralů a karbonů odmaštění části trubky lihem, dřevěné, duralové i karbonové lehce nastříknout ,,aktivátorem vteřinových lepidel“, nechat 5 minut odvětrat a pak lepit. Plastová kormidla (lepidlo nanáším na kormidlo) obyčejným vteřinovým lepidlem, tam je interval k lepení dalšího kormidla skutečně tak 10-15 vteřin. Pravá kormidla doporučuji po usazení do svorky přebrousit brusným papírem zrnitosti 80 tak, aby dosedací plocha byla k ploše kormidla kolmá, pak nanést řadu kapiček GELOVÉHO vteřinového lepidla a tyto kapičky roztáhnout po celé lepené ploše kormidla. Potom kormidlo přiložit a v tomto případě počkat raději 5 minut. Lepidla raději méně, při větším množství jeho výpary bělavě zbarví prostor mezi kormidly a práce nevypadá čistě.
Vteřinová lepidla drží spíš víc, trochu hůř se odstraňují.
Nově olepené šípy nedávejte kormidly do těsnějšího kontaktu ještě tak 20 minut, někdy se spolu přichytí.
Šípy v tradiční lukostřelbě bývají v části nasazované na tětivu buď v provedení Selfnock, tedy zářez do těla šípu. Tento zářez bývá (podle síly luku) vyztužen vlepenou výztuhou a případně omotán pro větší pevnost. Pokud dojde k ,,nastřelení“ takovéhoto konce šípu, máte krásnou tyčku k rajčatům, konec.
Druhá možnost jsou končíky buď ze dřeva, někdy rohoviny a většinou z plastu. Menší škrtnutí šípem někdy vydrží, v případě velkého poškození a zdravého těla šípu jdou vyměnit. Některé jsou lepené, některé pouze namáčknuté.
Plastové končíky používané u dřevěných šípů doporučuji lepit vteřinovým lepidlem. Částečně plast naleptává a dochází během asi 10 vteřin k pevnému spojení. Po těch 10 vteřin doporučuji tyčku a končík větší silou zatlačovat do sebe, tomuto zatlačování předchází několik pootočení těchto dvou komponentů vůči sobě, ucítíte, jak začíná pohyb tuhnout, to se naleptal plast. Lepidlo nanáším na kužel nabroušený na dřevě (vrcholový úhel 10°). Trocha lepidla, která se objeví na přechodu plastu a dřeva se utře do hadru krouživýn pohybem tak, aby se lepidlo nerozmázlo po plastu – uvidíte, jak krásně ho naleptává 🙂
Možná by to chtělo video, třeba ho sem někdy dáme.